2.  Trať  Chur - Thusis - St. Moritz 

 " Albulabahn"

 nebo také Trať Albula nebo Albulalinie 

Ale pouze část této trati z Thusis do St Moritz se nazývá Albulabahn.

Přehled stanic na trati Albula z Thusis do St Moritze 

• Thusis                                                 

  Schema  stanic na trati Albula

• Tiefencastel
• Filisur
• Bergün
• Preda
• Spinas
• Bever
• Samedan
• Celerina
• St. Moritz

Více fotografií a podrobnější popis z osobní návštěvy najdete  na stránkách :  

 2.1   Po stopách RhB - Solis viadukt              

 2.2   Postopách RhB - Landwasserviadukt

 2.3   Po stopách RhB - stanice Filisur 

 2.4   Po stopách RhB - Stanice Bergün

 2.5   Po stopách RhB - naučná stezka Via Albula

 2.6   Po stopách RhB - stanice Preda

 2.7   Postopách RhB - turistické středisko St. Moritz

Trať Albula  ( nebo také Albulalinie nebo Albulabahn ) je železniční trať ve švýcarském kantonu Graubünden spojující Thusis ( 697 m. n. m.) s lázeňským střediskem  St. Moritz , o tisíc metrů výše ve výšce 1774 m. n. m. Trať dlouhá 63 kilometrů patří se svými 55 mosty a 39 tunely k nejobdivovanějším úzkorozchodným tratím na světě a je součástí tzv. Rhétských drah (Rhb).

Federální shromáždění v Bernu 30. června 1898  rozhodlo o vybudování Albulské dráhy.

Stavba této trati byla zahájena v září 1989, otevření proběhlo 1. července 1903 do stanice Celerina, a prodloužení do Sv. Mořice bylo uvedeno do provozu o rok později, až 10. července 1904, po dořešení sporu o umístění nádraží ve St. Moritz.

Od 7. července 2008 byla Albulabahn zapsána na seznam Světového dědictví Unesco.

Některé z významných staveb Albula linie

 Popis Trati:

  Trať začíná v Thusis, kde se napojuje na trať  Landquart - Thusis, jejíž provoz začal v roce 1896. Od této trati také přebírá kilometráž. Za nádražím přetíná Hinterrhein a dálnici A13 a míří do soutěsky Schin, kde vede po četných mostech a zkrz několik tunelů.   

   Za stanicí Solis,   8 km ze stanice Thusis, trať poprvé přechází řeku Albula po Soliském mostě (Solisbrücke). Ten je se svojí výškou 89m nejvyšším mostem RhB  a zároveň také mostem s největším rozpětím na této trati. 

Mezi stanicemi Tiefencastel a Filisur jede vlak po 35m vysokém a 137 m Schmittentobel viaduktu aby po chvíli dorazil k symbolu trati: Landwasser viaduktu.

Po projetí Landwasserviaduktu trať ihned vjíždí do tunelu . Po tunelu se již blíží stanice Filisur. Ve stanici Filisur navazuje vedlejší trať do Davosu a pokračuje do další  stranice Bergün. 

  Ze stranice Bergün musí vlak překonat 292 výškových metrů. To zvládne mj. také pomocí vratného tunelu.

Mezi Bergünem a Predou přichází na řadu technicky nejnáročnější úsek této trati: výškových 417 m. Stanice jsou od sebe vzdáleny poukých 6,5 km vzdušnou čarou, ale právě díky převýšení musela být trať pomocí četných drážních staveb prodloužena až na 12 kilometrů. Zde si inženýři pomohli třemi spirálními tunely, dvěma vratnými tunely a čtyřmi viadukty přes údolí. Hned za stanicí Bergün, před kterou je na pomníku umístěn hnědý Krokodýl, trať stoupá ve sklonu 35 promile. Díky výše jmenovaným stavbám trať dvakrát kříží sama sebe.

                                     Nejnáročnější část trati - Bergün - Preda

Pro obdivovatele železničních staveb je tu nádherná naučná stezka  " Via Albula"  propojující obě železniční stanice, která trať několikrát kříží a dává svým návštěvníkům fantastický zážitek, a několika informačními tabulemi dokresluje výstavbu trati a provoz na ní. Tuto naučnou stezku

nejnáročnější trasy Albulinie jsme osobně prošli a o tomto výletu jsme vytvořili samostatnou webovou stránku. Proto se víc o úseku Bergün - Preda zde nerozepisujeme.

Panoramatický pohled na trať Bergün - Preda a Via Albula

Via Albula na nejnáročnější části trati Bergün - Preda začíná na nádraží Bergün. Z Bergünu  přechází přes říčku Albula na levý svah údolí ve směru  toku, a z údolí postupně stoupá do úrovně trati. Asi tak ve dvou třetinách 7 km trasy  několikrát trať křižuje, až na planinu před Predou, kde pokračuje v souběhu s dvoukolejnou tratí až do nádraží Preda.

Před stanicí Preda u osady Naz vyjede vlak na plošinu, kde  již několik let je na zhruba jednom kilometru trať rozšířena na dvojkolejnou. La Preda je se svojí výškou 1789 nad hladinou moře nejvyšší stanicí na této trati.

Severní portál Albula tunelu ústí přímo do tohoto nádraží. Po zdolání 5.865 m dlouhého tunelu dojede vlak do stanice Spinas a dále klesá ve sklonu 32 promile do stanice Bever, kde končí tzv. Engadinerlinie (trať Bever – Scuol-Tarsp). Ale naše Albula trať o které se nyní zmiňujeme poktračuje do Samedanu přes celerinu do Str. Moritze. Tam končí Albuline.

Ve stanici Samedan odbočuje trať do Pontresiny, Bernina Express jede po této odbočce  a spojuje tím trať Albula s Berninskou tratí. Naopak Glacier Express pokračuje dále po hlavní trati přes Celerina do koncové stanice ve Sv. Mořici.

Původně bylo plánováno rozšíření trati přes Maloja Pass do Chiavenna v Itálii, kde měla být napojena na italskou trať vedoucí podél Lago di Como do Milána. Kvůli těmto plánům bylo nádraží ve Svatém Mořici navrženo jako průjezdné. Zatímco na svýcarské straně byly plány v pokročilé fázi, italové se omezili pouze na vágní prohlášení o záměru vybudovat trať z hraniční stanice Castasegna. První světová válka a následná ekonomická recese zabránily realizaci těchto plánů. Dnes je cesta přes Majola Pass obsluhována přeshraniční autobusovou linkou.  

Reportáž pokračuje na stránce  2.1   Po stopách RhB 2011 trať  Albula - Solisviadukt

 zpět nahoru