ABe 4/4 I

Jedná se o osobní elektrickou jednotku s oddíly první a druhé třídy a 4 nápravami, které jsou všechny hnací. Vyrobeny byly v letech 1946 až 1953 přestavbou již existujících jednotek z let 1908 – 1911. Po přestavbě nesly provozní čísla 30 – 38 a pracují v soustavě 1000V stejnosměrného proudu. Po nasazení nových jednotek ABe 4/4 III. generace v letech 1988 – 1990 již nejsou tolik nasazovány. Ovšem nepostradatelné jsou v letě, ale i to se  mění v návaznosti na bezprostřední nasazení jednotek ABe 8/12 Allegra do provozu.

V prosinci 2009 bylo ve službě ještě 6 jednotek – dvě jako historická vozidla, 3 jako služební vozy a jedna v záloze, která je používána na posun nebo pro služební účely.

Berninská dráha původně pořídila 17 těchto jednotek ve dvou sériích od továren Schweizerische Industrie Gesellschaft (SIG) a Elektrizitätsgesellschaft Alioth. Všechny byly později přestavěny Rhétskými drahami  na ABe 4/4 I. Vozy byly původně označené jako BCe 4/4 nesou z první série služební čísla 1- 14. Jsou 13,93 m dlouhé, v první třídě mají 12 sedadel a 31 míst v druhé třídě. Vozy z druhé série byly delší – 14,66 m, 7 sedadel v druhé třídě bylo vynecháno ve prospěch zavazadlového prostoru . Služební čísla měly 21 – 23 a jednotky byly označenou řadou BCFe 4/4.

Elektrická výzbroj je u obou sérií stejná s výkonem 220 kW při 22 km/h.

V roce 1921 byl vůz č. 13 přeznačen na č. 15, protože někteří pověrčiví cestující v č. 13 odmítaly cestovat. Tehdy používaný zeleno-šedý nátěr pro vozový park neměly pouze dva vozy – ty měly nátěr žlutý s černočervenými nápisy.

Rhétské dráhy převzaly Berninskou dráhu v roce 1943 včetně vozového parku. Přestože po skoro 35 letech provozu nebyly vozy na konci své životnosti, výkonově již nebyly dostačující. Nicméně vozový park nebylo to jediné, co potřebovalo značnou investici. Z tohoto důvodu RhB ustoupila od nákupu nových vozů a místo toho začala modernizovat stávající kolejová vozidla ve vlastních dílnách v Landquartu a Poschiavu. Ovládání pohonu a brzd původně umístěné pod podlahou bylo přemístěno na střechu, některé bočnice byly prodlouženy, jeden pantograf nahradil dva původní sběrače. Devět vozů získalo kompletně novou elektrickou výzbroj, čímž byl jejich výkon zvýšen na 395 kW a v některé další přestavbě až na 440 kW. Tyto úpravy zdvojnásobily tažnou sílu na 40t a zvýšily maximální rychlost z 45 km/h na 55

 Přestavěné vozy byly dány do provozu se služebními čísly 30 – 38.

Dráha Chur – Arosa, která byla podobně převzata během druhé světové války disponovala šesti vozy, což bylo nedostatečné pro narůstající přepravu v zimním období. Protože sezóna na berninské trati byla v létě, bylo možné na zimu několik vozů předisponovat do Churu pro přepravu lyžařů. Z tohoto důvodu byly vozy č. 31 – 34 v letech 1946 – 1947 přestavěny na dvousystémové. Přestavba zahrnovala úplně novou elektrickou výzbroj s krokovým regulátorem,  novým silnějším motorem od SAAS a vzduchovou brzdu pro vlastní brždění. Ovšem vlak tažený jednotkou byl brzděn vakuovým systémem. V roce 1953 byl podobně přestavěn i vůz č. 30. Pro potřeby trati Chur – Arosa, která byla napájena stejnosměrným proudem do roku 1997, modernizované vozy 30 – 34 byly vybaveny během přestavby rekuperační brzdou. Zachování krokového regulátoru umožnilo v pozdější době dovybavit mnohočlenným řízením.

Při rekonstrukci zbývajících vozů č. 35 – 38 byla doplněna elektrická výzbroj pro berninskou dráhu bez vzduchového kompresoru. Namísto krokových regulátorů SAAS byly vybaveny MFO vícestupňovými regulátory. Tyto vozy byly vyzbrojeny dvojsystémově, což umožnilo vyšší jmenovitý výkon.

Ve zbývajících osmi vozech byly zachovány původní trakční motory a služební čísla, ale jejich výkon bylo možné zvýšit lepší ventilací trakčních motorů.

Když byla v roce 1956 zrušena 3. vozová třída,  jednotky BCe 4/4s byly přeznačeny na ABe 4/4s  a BCFe 4/4s na ABFe 4/4s a pak ještě v roce 1961 na ABDe 4/4s.

Postupem času získala většina vozů plně svařovanou skříň a současně i zaoblená okna.

Všechny vozy později přestavěné na ABe 4/4 I  vstupovaly do služby pro Berninskou dráhu ve žlutém nátěru. Po sloučení s RhB byl nátěr nahrazen zelenou a krémovou. Do konce roku 1950  byly některé vozy celé zelené. V průběru roku 1960 byl změněn nátěr na červenou, ale některé vozy této řady zůstaly v původním zeleno-krémovém nebo zeleném nátěru až do jejich vyřazení z provozu.

V roce 2000 a 2001 byly vozy č. 30 a 34 přebarveny na žluto a navráceny ke svému původnímu vzhledu. Jako historická vozidla slouží na zvláštních vlacích a také během letních dopravních špiček. Slouží s osobním vozem C114, který byl Klubem 1889 zřízen jako jídelní vůz, spolu s BC110, jehož interiér byl zrestaurován do původní podoby.

 Zpět nahoru

Zpět na   8. RhB  Vozový park

Pokračovat na ABe 4/4 II